Většina lidí, ačkoliv si koupí na první pohled perfektní oblečení, po prvním praní zjistí, že rukávy jsou příliš krátké a límec příliš těsný. První, co každého potom napadne, je otázka: "Jak se tohle mohlo stát?"

Proč se sráží?

Během předení, tkaní, bělení, barvení a dalších úpravárenských postupů je nejprve příze a potom i vyrobená tkanina trvale vystavena podélnému tahu. Během předení je příze navíjena na cívku pod vysokým napětím. Stejně tak i jednotlivá vlákna při mykání a česání jsou stále napínána.
Při procesu tkaní, kdy kolmým vkládáním útku (příčné soustavy nití) do osnovy (podélné soustavy nití) vzniká tkanina, rovněž dochází k značnému tahovému podélnému namáhání osnovy.
Jestliže ke srážení tkanin dochází při praní, dalo by se předpokládat že dojde k uvolnění výše popsaného napětí tkaniny při úpravách v mokrém prostředí. Ale není tomu tak, protože při celém procesu mokré úpravy je tkanina stále pod podélným napětím, a tak místo aby se srazila je dále napínána.
Jak příze tak tkanina není pevný materiál, ale skládá se z jednotlivých pružných vláken, která do sebe pohlcují vložené napětí. Jinými slovy, výrobek je natažen po délce i po šířce.
Napětí v přízích způsobené jejich natažením je možné eliminovat jestliže snížíme povrchové tření textilního materiálu. K takovému snížení tření dochází zejména při praní, kdy voda i mýdlo působí jako mazadlo - lubrikant. Lubrikanty zároveň s mechanickým působením pračky umožňují vláknům uvolnit se a vrátit se do původní délky. Tím dojde k rozměrovému vysrážení tkaniny a dosažení původní rovnováhy sil ve výrobku.

Sanforizace - řízené tlakové srážení

Všeobecně známý a nejdůležitější srážecí postup dneška vznikl již před více než padesáti lety. Správný výraz pro tento postup je řízené tlakové srážení, ačkoliv obvykle je nazývané sanforizace. Celý proces je čistě mechanické působení bez jakýchkoliv chemických prostředků.
Název Sanforizace je odvozen od křestního jména autora vynálezu řízeného tlakového srážení, který se jmenoval pan Sanford L. Cluett.
Smyslem tohoto postupu je vysrážet tkaninu dříve než je z ní ušit konečný výrobek a zaručit tak jeho stabilitu při praní. Požadovaná srážlivost při praní musí být stanovena předem před vlastním řízeným srážením.

Celý proces je možno popsat následovně:
Tkanina prochází zvlhčovacím zařízením, kde na něj působí voda nebo vodní pára. Vlhkost působí jako lubrikant vláken a podporuje srážlivost v tkanině. Obvykle musí být tkanina zvlhčena tak, aby každá jednotlivá nit obsahovala přibližně 15% vlhkosti. Tak se dosáhne toho, že tkanina má po zpracování velmi nízkou zbytkovou srážlivost.
Jakmile tkanina projde čelisťovým rozpínacím dopravníkem je dosaženo požadované šíře. Zároveň je transportována do nejdůležitější části stroje - ústrojí nekonečného gumového pásu. Sevřením gumového pásu mezi přítlačný válec a pracovní válec dosáhneme elastického natažení povrchu gumového pásu. Čím více pás stiskneme tím víc je povrch natažen. Bod sevření je označován jako tlaková zona nebo bod sevření.
Tkanina je přiváděna do této tlakové zóny. Když potom společně s gumovým pásem tuto zónu opouští dochází k elastickému návratu povrchu gumového pásu do původního rozměru. Efekt sražení způsobuje zkrácení osnovních nití. Tím rovněž dojde k sevření útkových nití k sobě. To je moment, ve kterém dochází k vlastnímu vysrážení.
Po zhutnění v ústrojí gumového pásu tkanina vstupuje do sušícího ústrojí. Zde jsou vlákna odpařením vody zafixována v jejich vysrážené poloze.

Zdroj: převzato z www.atron.cz